close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nečekejme, že ten, koho milujeme, se bude podobat našemu ideálu, ale naopak - ideál přizpůsobme tomu, koho milujeme...

9. červenec 2010

9. července 2010 v 13:36 | moje maličkost |  mý zpovědi
Už je to opravdu dost dlouho, kdy jsem něco hodnotného uveřejnila na svém blogu, ačkoli slovo hodnotný je dosti relativní pojem (nakonec - všechno je relativní).

Rok 2010 byl pro mě v mnoha ohledech rokem zlomovým.

Nejdůležitější věcí tohoto roku pro mě byla maturitní zkouška. Spousta lidí kolem mě říkala a říká i dnes, že maturita je fraška. Je pravdou, že absolvování maturity na každé škole je odlišné (tady by opravdu pomohla jedině ta stále omývaná státní maturita), a proto někdo s tímto tvrzení může souhlasit. Taktéž s tímto tvrzením mohou souhlasit šprti, kteří jsou na pokraji psychického zhroucení při každé dvojce ve školním indexu, protože v jejich životě asi není větší pohromy či co. Je také jasné, že ten, kdo za celé čtyři roky maturitního studia neotevřel doma jedinou učebnici, nevedl sešit a tak nějak celkově škola v jeho žebříčku byla na posledním místě také řekne, že to byla fraška, i když jeho maturitní vysvědčení zdobí samé čtyřky. Já si myslím, že takový člověk je opravdu upřímně šťastný, když vyjde ze zkoušecí místnosti a může říct: "Mám to!" Nicméně pro mě maturita fraška nebyla. Na stranu druhou je třeba říct, že když se do hodin trochu připravujete, tak máte ke všemu vždycky co říct. Hned po maturitě (31. 5. 2010) jsem se netajila tím, že jsem si nevytáhla ani jednu otázku, kterou jsem chtěla a kterou jsem skutečně uměla. Nakonec si ale myslím, že můžu být ráda, že to všechno dopadlo, jak to dopadlo. Rozhodně byly i horší otázky, u kterých bych toho příliš mnoho neřekla. Nejhorší mi pokaždé v místnosti s velkým M přišel ten okamžik, kdy jsem si musela vybrat jeden z papírků, poté jsem obrátila lístek a tam číslo - číslo, který mi stejně nic neřeklo, protože jsem neuměla čísla okruhů nazpaměť. Když pak usednete na potítko a začnete si na kus papíru psát poznámky k danému vlastnoručně vybranému okruhu, je to krásnej pocit:) Já jsem na potítku byla vždycky tak nějak rozhozená, protože spolužačka, která byla přede mnou si v každém předmětu vylosovala "moje" okruhy :D - sakra, sakra, sakra - říkala jsem si. Co dodat, jsou situace, kdy je dobré to mít těžší, jelikož pak si člověk sám sebe a toho, co dokázal může víc vážit. I když v ten moment mi to tak rozhodně nepřipadalo... Co se týče mých známek, tak to mohlo dopadnout lépe (ono to vždycky může být lepší, když člověk nemá samý jedničky:), ale mám-li být upřímná - mohlo to dopadnout i hůř. Štěstí - to je to, co Vás absolutně pohltí, když stojíte před maturitní komisí s dalšími několika spolužáky a najednou předsedkyně vysloví Vaše jméno a řekne: PROSPĚLA! Stesk - to je to, co Vám najednou leží na srdci, protože končí relativně bezstarostná etapa Vašeho života (i když někteří si to nemyslí). Taky si musíte přiznat, že po jistých učitelích ze školy se Vám bude stýskat. Není moc učitelů, kteří by nebyli "nakaženi učitelskou profesí" a tudíž se chovali jako normální lidé (i když jsme opět u toho, co znamená slovo normální... co je pro jednoho normální, je pro jiného nenormální).

Mým dalším bodem v životě je vysoká. Sama ještě pořádně nevím, co bych chtěla dělat, ale když už jsem se někam dostala, chci zkusit dál pokračovat ve studiu a vzdělávání se, když mám tu možnost. Jak to dopadne ukáže až čas...

Po dlouhé době jsem konečně dočetla Deník Anny Frankové, který byl přeložen do více jak šedesáti světových jazyků a je to druhé nejčtenější nebeletristické dílo na světě (hned po Bibli). Tuto knihu bych doporučila všem, kteří si neustále stěžují a jsou stále nespokojeni a taky těm, kteří prostě rádi čtou občas něco jiného než jen romány, u
nichž stejně po prvních několika listech vědí, jak kniha dopadne. I já jsem po přečtení této knihy zase o nějaký ten kousek blíž dospělosti jako takové. Každý, kdo si tyto moje řádky čte může být rád a vděčný za to, že se připojil na internet (taková samozřejmost, co?). Dnes bereme (a já nejsem výjimkou) skoro všechno jako samozřejmost, jako drobnost a přitom je to jen jakási iluze, protože nic není samozřejmé a jisté. Anna Franková zemřela ve svých patnácti letech v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu přibližně měsíc a půl před jeho osvobozením na následky tyfové epidemie, která se táborem šířila díky katastrofálním hygienickým podmínkám. Její starší sestra Margot jí zemřela před očima. Těla obou dívek leží pravděpodobně v masových hrobech. Jejich matka zemřela na hlad, Annin blízký kamarád Peter zemřel pouho pouhé tři dny před osvobozením v koncentračním táboře Mauthausen. Jediný, kdo z osmi ukrývajících se lidí po prozrazení úkrytu přežil 2. světovou válku byl otec Anny Frankové, který vydal její deník, který si vedla během ukrývání se v zadním domě v Nizozemí. Anna toužila po tom, stát se spisovatelkou.

Momentálně mám rozečtenou Helen Fielding a její Deník Bridget Jones, který nejspíš znáte ve filmové podobě, kde hlavní roli ztvárnila Renée Zellweger a po jejím boku Colin Firth a Hugh Grant. Zatím se nemohu zbavit dojmu, že film byl zajímavější a zábavnější.

V osobním životě jsem spokojená. Nebudu říkat, že je všechno super, dokonalý a podobný nesmysly. Nic a nikdo není dokonalý. Mám to, co potřebuji, někdy i to, co nepotřebuji, ale podle mě je dobré, když je člověk místy rozmazlován:) (všimněte si slova místy, to je totiž velmi důležité).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vlkFenris vlkFenris | 16. července 2010 v 18:29 | Reagovat

Však rok ještě neskončil, slečno:) A sama časem obrátíš pohled na maturitu... počkej si na zkouškové, tam budeš mít maturit víc .)
A co se lidůch stěžovacích týče... tak to bude vždycky. Lidi budou neustále chtít víc, sic taky závisí na jedincích. Ale jsou to všechno témata na dlouhý diskuze:)
Každopádně přeju ještě zajímavější a lepší zlomoviny roku 2010, vydařený školní období a takové ty věci, co se přejou:) Zdar a silu, Martin.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama