Vánek v uších lehce zní
a mě doprovází už jen vzpomínky.
Koukám upřeně do trávy,
nevím však ani z jakého důvodu.
Možná právě proto,
že tu jsme se prve milovali
a možná taky proto,
že já ho stále miluju.
Ne, že nemůžu,
já nechci bez něj být,
jenže on mne již nepovažuje za múzu,
nebudem nikdy víc společně snít.
a mě doprovází už jen vzpomínky.
Koukám upřeně do trávy,
nevím však ani z jakého důvodu.
Možná právě proto,
že tu jsme se prve milovali
a možná taky proto,
že já ho stále miluju.
Ne, že nemůžu,
já nechci bez něj být,
jenže on mne již nepovažuje za múzu,
nebudem nikdy víc společně snít.
Kde po radosti prázdná zem,
odkud odletěly labutě,
tu zanechaly peříčko,
protože vrátit se mohou.
Každý rád se vrací,
na prosluněnou pláň,
by jara a radosti užíval.
Kde srdce druhé nebije,
kde prázdné místo zůstalo,
hledej řádně v trávě,
neboť ty dobré vzpomínky,
zlatější všech zlatých šperků,
třpytí se a nevadnou.
S úsměvem na tváři,
poutník Ti mává,
z opačné strany travin,
kde sám vysedává,
občas vyloví střípek,
který tu kdysi zanechalo,
srdce jeho tehdy šťastné,
a tak to štěstí nikdy neuvadne.
M.