Na lavičce schoulená sedí dívka,
ve tmě se rozléhá její pláč,
že by snad procitla konečně ze sna
a poznala, co je život vlastně zač?
Slzy jí stékají po tváři,
jedna za druhou dopadá k zemi,
měsíc je zastíněn mraky, tak toliko nezáří,
tytam je růžové snění…
Ranil ji na to nejcitlivějším místě,
její srdce bylo najednou plné prázdna,
podvedl ji, ona věřila mu bezmezně
a teď, teď je tu sama…
Cigaretou dodává si odvahu,
ale moc to nezabírá,
hledá možná neexistující příčinu
a pak najednou rychle z posezení stoupá.
Čeká u silnice na světlo,
na světlo, o němž si myslí, že jí pomůže vše překonat,
už je skoro u ní a tu děvče náhle zaslechlo:
"To nemůžeš mi udělat"!
Jen opravdovému příteli dívka se svěřila,
jen opravdový přítel věděl, kde ji hledat,
jen díky opravdovému příteli dívka přežila
a po čase mohla se opět smát…
ve tmě se rozléhá její pláč,
že by snad procitla konečně ze sna
a poznala, co je život vlastně zač?
Slzy jí stékají po tváři,

jedna za druhou dopadá k zemi,
měsíc je zastíněn mraky, tak toliko nezáří,
tytam je růžové snění…
Ranil ji na to nejcitlivějším místě,
její srdce bylo najednou plné prázdna,
podvedl ji, ona věřila mu bezmezně
a teď, teď je tu sama…
Cigaretou dodává si odvahu,
ale moc to nezabírá,
hledá možná neexistující příčinu
a pak najednou rychle z posezení stoupá.
Čeká u silnice na světlo,
na světlo, o němž si myslí, že jí pomůže vše překonat,
už je skoro u ní a tu děvče náhle zaslechlo:
"To nemůžeš mi udělat"!
Jen opravdovému příteli dívka se svěřila,
jen opravdový přítel věděl, kde ji hledat,
jen díky opravdovému příteli dívka přežila
a po čase mohla se opět smát…
Moc hezký.