
Obraz luny odráží se na jezerní hladině,
vánek tiše zpívá svou píseň o lásce
a šum stromů jej doprovází s kouzelnou lehkostí.
Stará lípa vypráví všem dávný příběh dvou lidí,
jež se milovali
a vryli do její kůry svá jména.
Jejich láska je tak věčná,
i když jejich pozemský příběh již před lety došel k samému konci...
vánek tiše zpívá svou píseň o lásce
a šum stromů jej doprovází s kouzelnou lehkostí.
Stará lípa vypráví všem dávný příběh dvou lidí,
jež se milovali
a vryli do její kůry svá jména.
Jejich láska je tak věčná,
i když jejich pozemský příběh již před lety došel k samému konci...
To údolí s lípou a jezerem,
cestu poutníkovu hostí.
Sic není jeho cílem, závěrem,
odpočal si zde s radostí.
Nezapoměl starý strom,
ani četné oblázky,
vítr pěje věčný tón,
oné staré lásky.
Tulák do snu kráče,
unesen do krajů zapoměných,
hvězdy něžně halí spáče.
Sní o dvou srdcích zahojených,
a jeho úsměv je s Lunou odražený.