Zamyšlená sedí na lavičce,
vedle jen váhavě stará lampa svítí,
všude černo-černá noc
a ona by chtěla pryč odtud moc.
Ani měsíc, ani hvězdy na obloze,
Ani měsíc, ani hvězdy na obloze,
vše kol vypadá toliko stroze,
vítr tiše zpívá smutnou píseň svou,
pro dívku, co potýká se s novinou.
Neví, co dělat má,
Neví, co dělat má,
šťastná je a nešťastná.
Nový život může dát,
Nový život může dát,
otázkou je, co má opravdu se stát…