Pokaždé to začíná stejně nevinně, někde v baru, na diskotéce…a povětšinou to končí ještě onoho večera, ale to už s menším dílem nevinnosti. Ano, mluvím o "vztazích" na jednu noc.
O těchto "vztazích" jsem vždycky slýchávala jen z vyprávění hrstky mých kamarádek. Ty pokaždé tvrdily, že ve svých pouho-pouhých sedmnácti letech netouží po vážným vztahu. Na jednu stranu by se to snad i dalo chápat, říct si proč ne, samozřejmě za příslušných opatření a za podmínky, že ten druhý nebude zrovna nějaká pochybná existence. Ale na stranu druhou se mi tenhle způsob, jak docílit milostného aktu příčil a hnusil. Možná by někdo řekl, že jsem malinko naivní, ale podle mě milování se bez lásky ztrácí na opravdové kráse. Každé milování by přece mělo býti jakýmsi výjimečným okamžikem a ne zábavou všedních dnů pro zbavení se nudy.
Můj příběh se začal psát v pátek, byl první červnový den plný slunce. Seděli jsme ve školních lavicích a s velkou netrpělivostí vyčkávali na zazvonění, které odstartuje další víkend. No a jakmile zvonění přišlo, rozprchli jsme se do všech koutů města. Ten pátek jsem měla domluvený sraz s kamarádkou Magdou, kterou jsem neviděla už celou věčnost. Sic nejsem ten typ člověka, který by navštěvoval hospůdky, diskotéky a podobná zařízení příliš často, ale jednou za čas ráda vyrazím na nějakou tu akcičku za doprovodu přátel.
S Magdou jsme byly domluvené na dvacátou hodinu v klubu Angel. Když už se pomalu ale jistě blížila hodina H, oblíkla jsem si staré ošoupané džíny, bílé tričko s nápisem FOREVER a obula si, co jiného, než tenisky. Pak jsem se ještě na chodbě před zrcadlem jak já říkám zkulturnila za pomoci líčidel, hřebenu a páru sponek. Finálně jsem na sebe hodila džínovou bundu a štrádovala jsem si to ke klubu vzdáleného přibližně 20 minut. Na smluvené místo jsem dorazila s předstihem. Našla jsem si tedy místo u baru a objednala si colu. Po nějaké době jsem se podívala na hodiny nad barem a jelikož bylo už 20:08, znervózněla jsem, protože Magda nechodí pozdě nikdy nikam. Sáhla jsem tedy do kabelky a vyštrachala z ní mobilní telefon. Na displeji mi blikala značka nepřečtené zprávy. Zprávu jsem otevřela a v ní stálo: AHOJ NIKO, JA SE TI VAZNE OMLOUVAM, ALE PRI CESTE ZA TEBOU JSEM SI ZVRTLA KOTNIK NEBO CO. TAK SI O ME NEDELEJ STAROSTI, VOLALA JSEM MAMCE A JEDEM ROVNOU DO NEMOCNICE. ZATIM PA, MAGDA. Z té sms jsem zrovna dvakrát nadšená nebyla, ale hlavně, aby byla Magda v pořádku, řekla jsem si.
V klubu jsem se rozhodla ještě aspoň chvíli pobýt. Objednala jsem si pro povzbuzení panáka vodky s džusem, pak ještě jednoho a dalšího…Neměla jsem v plánu se opít, jen jsem se chtěla dostat do nálady, což se mi tedy i podařilo.
Najednou si ke mně přisedl kluk a oslovil mě. Po těch panácích jsem se cítila dobře, uvolněná a zkrátka fajn. A ten kluk? Jo, vážně se mi líbil. Měl pomněnkově modré oči, neodolatelnej úsměv, vlasy černé jako uhel a navíc k tomu všemu krásně voněl. Bylo by hříchem odmítnout jeho společnost. Povídali jsme si a povídali a mě přišlo, že se známe celou věčnost. Asi po čtyřech hodinách společného rozmlouvání navrhl, že bychom se mohli projít ven na vzduch. Všechen alkohol ze mě během té doby už vyprchal, takže jsem s čistou hlavou souhlasila. Protože už bylo přeci jen poměrně pozdě, začala mi být venku docela zima a tak mi David jako pravý muž nabídl svoji bundu. Cítila jsem se v ní moc příjemně a hlavně, bylo mi teplo. Ten večer byl kouzelnej, přesněji, David byl kouzelnej.
Chodili jsme ulicemi a pak, najednou zastavil před jednou z bytovek. Koukal na mě těma svýma modrýma očima a zeptal se, zda-li nechci jít k němu domů. Po této jeho otázce mi proběhla hlavou tisíc a jedna myšlenka a také všechna pro a proti. Světe div se, já řekla ano. I když je to z poloviny protiřečení si, najednou právě polovina říkajíc NE zmizela, kdo ví kam.
Šli jsme tedy dovnitř. Byla to nejkrásnější noc mého života. Od prahu dveří svého pokoje si mě přenesl až na postel. Začal mě vášnivě líbat po celém těle, až mi z něj naskakovala husí kůže a i srdíčko začalo silněji a rychleji tepat. Vzájemně jsme jeden z toho druhého postupně svlékli všechny části oblečení. Bylo to nezapomenutelné, každý polibek, dotek, objetí,…Asi si říkáte, co bylo pak…Upřímně, nic. K ničemu víc mezi námi toho večera nedošlo. Jednoznačně jsem se totiž s Davidem shodli na tom, že ani jeden netoužíme jen po jedné jediné noci, nýbrž po opravdovém vztahu, který by měl smysl a možnou budoucnost.
Po třetí hodině ranní mě šel doprovodit domů. Potom se naše cesty zase rozdělily. Ovšem ne nadlouho, protože tam ta zamilovanost zkrátka byla z obou stran a chtěli jsme zkusit, jestli z naší zamilovanosti může vzejít něco, co všichni celý život hledáme, co nám ubližuje a zároveň s tím přináší radost a smysl našich životů.
Ano, už jenom jít s cizím klukem ven bylo bláznovství, přiznávám. Ale někdy srdce prostě odstrčí rozum stranou a ten pak čeká někde v pozadí a čeká marně, i když doufá, že si ho někdo všimne - nevšimne…