Tento čtvrtek nám druhákům začaly taneční.
Mám-li být upřímná, tak jsem se těšila ještě tak 14 dní před tím, než to mělo všechno propuknout, ale jak nastal čtvrtek vůůůbec se mi tam nechtělo. S holkama jsme si z tanečních dělaly ve škole srandu pro takový to jakože ulehčení situace, ale stejně jsme se shodli, že všechny máme nějaký ty obavy typu: co když tam zůstanu sedět na židli apod.
Nakonec to ale všechno dopadlo dobře. Teda myslím. Nikdo na židli neseděl a mě osobně tancování (no teda spíš taneční kroky)bavilo. Vlastně jsem si po 4 letech uvědomila, že tanec miluju a milovat budu napořád. Aby jste rozumněli, chodila jsem dřív za svých mladých let do country a i když si z toho spousta lidí utahuje, tak mě to prostě bavilo a baví doteď, i když už netancuju. Tak jsem ráda, že alespoň teď do listopadu budu moct tančit v těch tanečních. Navíc si myslím, že se tam člověk může seznámit a pobavit, což je fajn.