JÁ A ZIMA
Procházím se ulicemi,
rty mám pokryty mrazem,
ale i tak domů nechce se mi,
kdo ví, možná jsem blázen...
U automatu koupím si čaj,
alespoň se trošku zahřeju,
cesta pozdravím, ty co mě znaj
a jen váhavě se usměju.
Pak zamířím do městské knihovny,
jen bezcílně surfuju po internetu,
mý myšlenky pořád k němu směřují,
asi že ho miluju...
Po nějaký době podíván se na hodiny,
zjišťuju, že čas se k páté kvapem chýlí,
a tak ještě v rychlosti vypůjčím tři knihy,
to pro případ volných chvílí.
Když vyjdu z knihovny,
všude poletuje sníh,
tak nasazuju svou červenou čepici
a tančím s vločkami v závějích.
Jak pátou odbily kostelní hodiny,
bleskurychle k zastávce běžím,
tam ještě víc rozbuší se srdce mý,
protože jemu do očí hledím...