Defoe, Daniel : Robinson Crusoe,
Odeon, Praha 1975, str.243
Robinson Crusoe
Hlavní hrdina knihy Robinson Crusoe (vlastním jménem Robinson Kreutznauer) se narodil roku 1632 v městě Yorku. Měl dva starší bratry.
Robinsona již v mládí vábilo stát se námořníkem, ovšem jeho otec z něj chtěl mít úředníka a chtěl aby studoval. Varoval jej před jeho sny a neustále mu výpravy na moře vymlouval a odrazoval ho od nich.
1.září 1651 se ale Robinson s kamarádem a jeho otcem vydal lodí směr Londýn a to aniž by se o tom slůvkem zmínil rodičům. Osmý den plavby loď stihla bouře a i sám kapitán pochyboval o tom, že z ní vyváznou živí. Naštěstí jim jiná loď poslala záchranný člun se kterým dosáhli břehu Yarmouthu. Robinson následně vstoupil na palubu lodi plující do Guineje, kde navázal přátelství s kapitánem, která ho naučil počtům a věcem užitečným pro plavce. Během plavby je překvapil koráb ze Salé, který loď napadl a i když se bránili, nakonec byli donuceni vzdát se a jako zajatci byli převezeni do Salé. Tak se Robinson ze dne na den stal otrokem. V té chvíli vzpomínal na slova svého otce, na něž nedbal. Po dvou letech se mu ale podařilo z otrokářství vyprostit a pomocí loďky chtěl dosáhnout krajin Zeleného mysu a doufal, že tam narazí na jinou loď. To se také stalo a tak se Robinson ocitl v Brazílii, kde se usadil a začal hospodařit. Jenže kvůli hospodaření mohl zůstat přece doma a tak 1.září 1659 vstoupil na palubu další lodi. Jenže i tuto výpravu provázelo nepříznivé počasí a došlo tak k ztroskotání lodi. Robinson byl unášen vlnami a když pak spatřil útes, nepromeškal příležitost a vyšplhal se na něj.
Ocitl se na ostrově, který jak po prozkoumání zjistil, byl zcela neobydlen. Loď, kterou pluli uvízla u skaliska a tak Robinson podnikl několiko výprav, aby zachránil z ní, co se dalo. Na ostrově si vytvořil obydlí z jeskyně, stan a později také letohrádek a tam střídavě přebýval. Po nějaké době se začal smiřovat s myšlenkou, že jeho pobyt zde je na dobu neurčitou a nezbývá než doufat, že kolem časem popluje loď, jenž by ho vzala s sebou a vysvobodila ho z ostrova, který nazval ostrovem Zoufání. Třetí rok na ostrově se rozhodl vyrobit kanoi, ovšem když byla po měsících dřiny hotová, zjistil, že ji nedokáže dostat na hladinu moře. O dva roky později začal s výrobou druhého člunu, ale ten byl příliš malý, aby s ním doplul na pevninu přibližně čtyřicet mil vzdálenou. Ale i tak jej použil alespoň k obeplutí ostrova. Během let strávených na ostrově se naučil hrnčířství, košíkářství, pěstování rýže, pšenice, chovu koz, výrobě oblečení a jiným činnostem důležitých pro přežití. Osmnáctý rok Robinson zjistil, že ostrov v různých intervalech navštěvují lidožrouti, aby zde pojídali své oběti. Tímto zjištěním byl zděšen a kvůli obavám z divochů přestal např. střílet zvěř, rozdělávat oheň…protože nechtěl nijak poukazovat na svoji přítomnost. Dvacátý pátý rok opět přijeli lidožrouti se svými oběťmi
a jeden zajatec jim při jejich nepozornosti utekl. Dva z nich zajatce pronásledovali - jednoho z nich Robinson zabil, druhého pak zabil později sám zajatec. Divochovi dal jméno Pátek, podle dnu, kterého jej zachránil. Učil ho řeči a dalším věcem. Pátek mu byl plně oddán a Robinson byl tuze rád za tuto živou duši. Dvacátého sedmého roku pobytu na ostrově Robinson spatřil loď domnívajíc se, že jde o Angličany. Na lodi propukla vzpoura a Robinson společně s Pátkem, Španělem, otcem Pátka a kapitánem oné lodi(které také zachránili s Pátkem před lidožrouty) pomohl vzbouřence uklidnit. Vůdce tohoto povstání zanechali na ostrově a 19.prosince 1686 opustili ostrov. 11. června 1687 pak Robinson po pětatřiceti letech vstupuje opět na anglickou půdu.